Uchovávání

Radost mít

Věci, které do muzea přicházejí „z terénu“, bývají zaprášené, často i velice špinavé. Prvním úkolem je tedy opatrně vysát prach a nečistoty. Věci jako porcelán či smaltované nádobí se řádně myjí. V depozitáři je proto lapač nečistot. Ale někdy se čištění musí zastavit před otázkou: Co je ještě charakteristickým znakem doby a způsobu užívání předmětu a co už je pouhá špína? Na tuto otázku v muzeu odpovídají odborní zaměstnanci.

Textil, dřevo, kůže, provazoví a všechno, co obsahuje organický materiál, se v karanténním prostoru zpracovává proti škůdcům. Zajišťují se uvolněné díly. Při konzervaci se zkrátka dělá vše, co slouží k tomu, aby se z původního stavu nevytratilo nic důležitého. Správce depozitáře zde využívá svých zkušeností a rozhoduje o tom, co je s předměty nutné udělat a koho je třeba povolat.
Každou restauraci provádějí odborní restaurátoři. Rozhodnutí o způsobu a cíli restaurování činí v souladu s odbornou radou ředitel(-ka) muzea či správce sbírek.

S banánovou krabicí uzavřela muzea před mnoha lety zdánlivě nerozlučitelné manželství. V podkrovních a suterénních skladech se i dnes hromadí bedny plné nejrůznějších věcí a skrytých pokladů. K věcem se přidává žloutnoucí papír s informacemi o obsahu krabice.

Ale jde to i jinak. Depozitář Skanzenu Massing je vybaven vysokými průmyslovými regály, na něž se ukládají palety EUR-normy 80x120 cm. Pro menší objekty jsou k dispozici skříně a zásuvky. Je tu jemný a tenký textilní papír a muzejní karton (obojí bez kyselin), dále molton a plátno, tabulky na inventární čísla a spousta dalších nástrojů, které umožňují trvanlivé a praktické skladování.

Ve Skanzenu Finsterau byl v roce 1989 zřízen první depozitář s vysokými regály pro EUR-palety. Zkušeností z Finsterau využívá i Skanzen Massing.
Skanzen Massing v roce 2007 získal za koncepci a rekonstrukci sbírkového depa a jeho příkladný provoz zvláštní cenu v soutěži Bavorská muzejní cena.

TEXT: Martin Ortmeier | PHOTOS: Josef Lang, Gerhard Nixdorf