• Deutsch - German
  • Englisch - English
  • Tschechisch - Česká republika

 

Evidence

Namáhavá inventarizace

Při začleňování jakéhokoli exempláře do držení nebo vlastnictví muzea je třeba jej zapsat do přírůstkové knihy, která je vedena v chronologické evidenci a kam se zaznamenávají i okolnosti akvizice. K exempláři je připojeno pořadové číslo. Není podstatné, zda se přírůstková kniha vede zcela konvenčně jako vázaný obchodní deník, či zda má digitální podobu. Důležité však je, aby bylo vše prováděno důsledně a nedocházelo k manipulacím. Zákaz vymazávání! Zákaz začerňování!

Dalším krokem je konzervace exempláře, například čištění a zpevňování. Teprve v této fázi je dokončeno nabytí věci a může začít inventarizace. Připevnění inventárního čísla k objektu a pořízení technicky bezchybné fotografie jsou časově náročné. Každý objekt – sklo, kůže, ocel, tkanina – s sebou přináší odlišné problémy.

Inventarizace se běžně provádí pomocí kartotéky, kde se už dlouho pracuje s digitálními programy. Skanzeny Massing a Finsterau úspěšně používají program MuseumPlus. Každý list inventáře, každá karta kartotéky musí obsahovat minimálně tyto údaje: inventární číslo, jméno, fotografii, původ a umístění, dále odkaz na přímo související zdroje a značku odborného pracovníka. Popis a odkazy na další zdroje jsou důležité, ne však nezbytné.

Každá věc potřebuje svůj název. Skrze svůj název je také spojena s inventárním číslem. Název zároveň umožňuje komunikaci o předmětu. Některé názvy jsou jednoznačné, někde je však třeba se rozhodnout, jaké jméno věc dostane.

Zde pomáhá slovník – tezaurus. V praxi inventarizace existují dvě možnosti. Jednodušším způsobem je dohodnout se na přehledné soustavě věcných kategorií a tuto soustavu rozdělit do dvou či tří úrovní. Názvy pak vznikají tak, že jakákoli věc na světě se zařadí do výše uvedené soustavy. Jakoby každá věc říkala: Do této skupiny patřím i já a je jedno, jak se jmenuji. Tento způsob je praktický.
Druhý způsob je náročnější, ale přínosnější. Každá věc dostane jednoznačný název, na němž se dohodnou muzejní odborníci. Tento název se pak zařazuje do narůstajícího seznamu nadřazených pojmů. A jednoho dne nalezne svět věcí svůj obraz v rozsáhlém a hodnotném tezauru.

Skanzen Massing se společně se Zemským úřadem na podporu nestátních muzeí vydal právě na druhou, obtížnější cestu.

Se starými lidmi, řemesly a živnostmi umírají také vědomosti. Vypátrat jméno historického předmětu, jeho tvar a funkci, zjistit jeho příslušnost k většímu celku, poznat a popsat jeho význam – to jsou úkoly folkloristů, historiků umění a archeologů.

Skanzeny ve Finsterau a Massingu ve spolupráci se zkušenými odborníky shromáždily historické prameny k několika tematickým skupinám objektů, vyhodnotily je, utřídily a za účelem inventarizace opatřily komentářem. Soustavy jsou opatřeny mnoha fotografiemi. Editor, Martin Ortmeier, nazývá tyto pomůcky inventarizace „Leitfaden“ (kompendia).

Takováto kompendia už vznikla k oblasti chmelařství, provaznictví, obuvnictví, kovářství, zámečnictví, košíkářství a oblasti textilií. Oblast keramiky už ve své publikaci příkladně zpracoval Werner Endres.

.

 

TEXT: Martin Ortmeier | PHOTOS: Josef Lang, Hans Eichinger

Tradiční přírůstková kniha

Inventarizační skříňka

Připevnění inventárního čísla na objekt

Fotografie objektu

Upozornění k použití cookies na našich internetových stránkách

Naše webová stránka používá cookies, aby byl uživatelský zážitek pokud možná co nejpříjemnější. Jejich pomocí nezískáváme žádné osobní údaje, ani vaše údaje nepředáváme třetím osobám.